Rozšíření virtuálního serveru

Služba Microsoft Windows SharePoint Services používá virtuální servery jako hostitele webů na serveru. Proces připojení služby Windows SharePoint Services k virtuálnímu serveru se nazývá rozšíření. Virtuální server je třeba rozšířit pomocí služby Windows SharePoint Services před vytvořením webu založeného na službě Windows SharePoint Services. Pokud pomocí jednoduché instalační metody nainstalujete službu Windows SharePoint Services na jeden server, bude výchozí virtuální server rozšířen automaticky a bude vytvořen web. Jestliže službu Windows SharePoint Services instalujete do komplexnějšího prostředí (hostícího například více webů na jednom serveru nebo mnoho webů v serverové farmě), je třeba každý virtuální server rozšířit jednotlivě. Nový virtuální server rozšíříte následujícím postupem:

Vytvořte virtuální server v Internetové informační službě (IIS).
Poznámka: Chcete-li dokončit tento postup, musíte být v místním počítači přihlášeni jako člen skupiny Administrators nebo musíte být přihlášeni k účtu, který je členem skupiny správců služby SharePoint a byla mu přidělena oprávnění ke správě serveru IIS.
Pokud je třeba, připojte se ke konfigurační databázi pro serverovou farmu.
Rozšiřte virtuální server ze stránek Centrální správy SharePoint nebo z příkazového řádku.

Interakce rozšíření virtuálního serveru s databázemi

Služba Windows SharePoint Services využívá databáze k ukládání všech dat virtuálního serveru, včetně nastavení konfigurace a obsahu webu. Při rozšíření virtuálního serveru a konfiguraci webu budete pracovat se dvěma různými databázemi:

Konfigurační databáze: Konfigurační databáze řídí spojení mezi servery a databázemi obsahu, ukládá nastavení serveru a určuje, který virtuální server bude poskytovat daný obsah. Jednomu samostatnému serveru nebo serverové farmě je přiřazena jedna konfigurační databáze. Další informace o konfigurační databázi naleznete v části Databáze obsahu a konfigurační databáze.
Databáze obsahu: V databázích obsahu jsou uložena data webů: data pro správu webu, jako jsou uživatelská jména a oprávnění, a obsah, jako jsou data seznamů a dokumenty z knihoven dokumentů. Je možné vytvořit tolik databází obsahu, kolik je potřeba pro podporu webů na serverech. Pro server v oddělení bude možná potřeba pouze jedna databáze obsahu, pro serverovou farmu jich může být potřeba několik tisíc. U webů, které jsou dostupné uživatelům chráněným bránou firewall i uživatelům mimo bránu firewall (extranet), je možné propojit jednu databázi obsahu se dvěma virtuálními servery s odlišnými adresami URL. Další informace o databázích obsahu naleznete v části Databáze obsahu a konfigurační databáze.

Před rozšířením prvního virtuálního serveru na serveru je třeba vytvořit konfigurační databázi, nebo se k ní připojit. Další virtuální servery tak nebude třeba v konfigurační databázi registrovat samostatně. Při rozšíření virtuálního serveru lze vybrat, zda chcete vytvořit novou databázi obsahu nebo se připojit ke stávající.

Připojení ke konfigurační databázi (pouze serverová farma)

Přidáváte-li k serverové farmě nový server a zajišťujete pro něj první virtuální server, je třeba před rozšířením virtuálního serveru připojit serverovou farmu ke konfigurační databázi. Ke konfigurační databázi se připojíte pomocí stránky Nastavit server konfigurační databáze. Další informace naleznete v části Správa konfigurační databáze. Po připojení ke konfigurační databázi je možné virtuální server rozšířit.

Rozšíření virtuálního serveru používajícího rozšíření Microsoft FrontPage 2002 Server Extensions

Jestliže používáte existující virtuální server s rozšířeními FrontPage 2002 Server Extensions, který chcete inovovat na službu Windows SharePoint Services, je třeba rozšíření FrontPage Server Extensions odinstalovat a poté virtuální server rozšířit. Chcete-li obsah serveru založeného na rozšířeních FrontPage 2002 Server Extensions zachovat, použijte před odinstalováním k přenosu obsahu nového serveru založeného na službě Windows SharePoint Services nástroj smigrate.exe. Informace o nástroji smigrate.exe naleznete v tématu Přenášení webů.

Důvody rozšíření virtuálního serveru

Virtuální server lze obecně rozšířit, pokud je třeba zvýšit kapacitu serveru, ať už se jedná o server oddělení nebo jeden z mnoha serverů v serverové farmě. Zvýšená kapacita znamená více prostoru pro obsah webu nebo více připojení ke stávajícím webům. Pokud například web navštěvuje velký počet uživatelů, můžete stejný obsah uložit na více virtuálních serverech a zvýšit tak počet uživatelů, kteří mohou web navštívit současně, a vyrovnat zatížení serverů. Virtuální server můžete rozšířit následujícími způsoby:

Zahrnutí nového obsahu: Pokud potřebujete účastníkům poskytnout prostor pro vytváření nových webů, můžete nový virtuální server rozšířit tak, aby jeho součástí byl nový obsah. Více prostoru můžete pro uživatele přidat také přidáním více kolekcí webů nebo nových databází obsahu na stávající virtuální server. Další informace o vytváření webů nejvyšší úrovně naleznete v části Vytváření webů. Další informace o databázích obsahu naleznete v části Správa databáze obsahu.
Připojení ke stávajícímu obsahu: Pokud chcete nový virtuální server propojit s webem, který je již používán, ať už z důvodu povolení více připojení k webu nebo nastavení více adres URL pro web, je možné vytvořit připojení ke stávající databázi obsahu. Při rozšíření virtuálního serveru můžete zvolit, jaká databáze obsahu bude použita. Databáze obsahu jsou ve skutečnosti uvedeny v seznamu jako virtuální servery a seznam obsahuje všechny virtuální servery, které existují na serveru (v jednoserverovém nastavení) nebo v serverové farmě. Tento seznam je vytvořen při zadání dotazu do konfigurační databáze; z tohoto důvodu je třeba, aby připojení ke konfigurační databázi existovalo již před rozšířením virtuálního serveru.
Po rozšíření virtuálního serveru a připojení ke stávající databázi obsahu jsou všechna konfigurační data o stávajícím virtuálním serveru použita pro nový virtuální server. Jsou také použity všechny spravované cesty. To znamená, že pokud virtuální server A obsahuje cesty /týmy, /weby a /uživatelé a virtuální server B při rozšíření připojíte k obsahové databázi pro virtuální server A, bude virtuální server B také obsahovat cesty /týmy, /weby a /uživatelé. Uživatele můžete nasměrovat buď k virtuálnímu serveru A nebo B, ale zobrazený obsah bude stejný, protože servery A a B jsou v podstatě zrcadlené virtuální servery. Další informace o adresách URL ve službě Windows SharePoint Services naleznete v sadě Windows SharePoint Services Resource Kit.

Při rozšíření virtuálního serveru je třeba zadat následující informace:

fond aplikací, který bude použit pro virtuální server;
uživatelský účet a e-mailovou adresu vlastníka výchozího webu nejvyšší úrovně pro virtuální server;
databázi obsahu pro uložení dat webů na virtuálním serveru;

adresu URL, která bude použita pro web nejvyšší úrovně (volitelné); ve výchozím nastavení je web nejvyšší úrovně vytvořen v kořenovém adresáři virtuálního serveru, je však možné zadat vlastní cestu URL;
šablonu kvót, pokud jsou na serveru používány kvóty (volitelné);
jazyk, který bude použit pro výchozí web nejvyšší úrovně (vyberte ze sady jazyků služby Windows SharePoint Services nainstalovaných na serveru);
šablonu webu, která bude použita pro web nejvyšší úrovně (volitelné); šablonu použitou pro web nejvyšší úrovně můžete v příkazovém řádku zadat pomocí stejného příkazu, který je použit pro rozšíření virtuálního serveru; můžete také vybrat šablonu z Centrální správy SharePoint, je však třeba nejprve přejít na příslušný web.

Příbuzná témata

Databáze obsahu a konfigurační databáze

Zadání nastavení konfigurační databáze

Rozšíření virtuálního serveru

Vytváření webů